Otužovat začni postupně! Ale?!

8. listopadu 2023

Otužovat začni postupně! Ale?!

Proč a jak?

Jedno z témat na které vedou otužilci vášnivé debaty. Já sám jsem představitel té tvrdé kliky. Tvrdím, že i “gaučák” muže začít v lednu dvouminutovým ponorem v ledu. A to prosím s pozitivním zdravotním efektem. Naproti mě stojí ta “old school” scéna, která tvrdí, ze je třeba začít od nuly. Tedy desetivterinovou sprchou, vodou z vodovodního systému, která má bežně 12-14 °C. Postupně prodlužovat dobu několik týdnů a až poté vlézt do vody.

Který přístup je správný? První, druhý, oba nebo žádný?

Řeknu vám, co si o tom myslím já.

Každý organismus potřebuje navyšovat odolnost vůči zátěži, tedy stresu postupně. A mnohdy se jedna o velmi jemně nastavení zvyšování zátěže.

Představte si svou komfortní zónu jako kruh, třeba středový kruh na fotbalovém hřišti. Pokud si chcete svou komfortní zónu rozšířit, pak musíte postupně. Pravidelně z kruhu vystupovat, krok dva a zpět. Je to nepříjemné, organismus reaguje adaptací a “svaly sílí” a kruh se rozšiřuje a my jsme dal od středu hřiště. Všimněte si, kde je v tomto příkladu startovní pozice oné adaptace. Je to těch 9,15 metru od středu (poloměr středového kruhu na fotbalovém hřišti je 9,15 metru) a nikoli přímo ve středu. Lze toto přirovnání uplatnit, s tou startovní pozicí, i jinde a platí to i pro otužovaní?

Když se rozhodnu posilovat, začnu jedním klikem dřepem? Nebo začnu rovnou od deseti a pak postupně, po jednom přidávám?

Když se rozhodnu tužit organismus běháním, tak začnu na 5 minutách a 500 metrech? Nebo začnete na 20 30 minutách a 2 až 3 kilometrech?

Startovní čára není na nule. Zbytečně se nezdržuj.

Dobře, ale může mít nějaký význam začít od úplně nuly? Strach má velké oči. A tak si musí zvyknout hlava. Musím se připravit psychicky. Někdo už je připravený a někdo se připravuje a ujišťuje o bezpečnosti několik měsíců pod chladnou sprchou.

Jako tělocvikář, bývalý atlet a nyní freediver a otužilec k tomu mám pár poznámek navíc …

Když jsem učil některé slabší jedince běhat, pak jsme začínali tím, že se oblíkli do běžeckého a pak šli vynést odpadky a zase zpět. Druhý trénink jen obešli blok. Potřebovali, aby si zvykla hlava, nikoli organismus. prostě měli obavy, že to opět vzdají po pár trénincích, kdy se v minulosti utavili.

A je tu ještě jedna specialita pro rychlejší, bezpečnější a udržitelný pokrok. Nechte si poradit odborníkem. Mám tu zkušenost, že si jedním dnem s odborníkem můžete urychlit progres o roky. V roce 2012 jsem absolvoval svůj první kurz freedivingu s cílem dosáhnout v zádrži dechu na 3 minuty. V té době jsem se o freediving zajímal intenzivně 2 roky a dokázal jsem se potopit maximálně na 2 minuty. První odpoledne jsem dal 5:00. Když jsem trénoval hobíky běhání, chodili ke mě s tím, že uběhnou 3 kilometry, pak je bolí holeně a druhý den jsou nepoužitelní. A takhle to už to mají par měsíců. Už první trénink jsme běželi 6 – 8 kilometrů, bez bolesti a druhý den bylo vše v pohodě.

A stejně tak je to u otužování … chodí ke mě zkušení otužilci. Někteří jsou již v druhé pětiletce, někteří dokonce od Wima Hofa a přesto se u mě dozví něco zásadního do dalšího pokroku a zážitku.

Takže za mě … s otužováním postupně, ale začněte tam kde je váš momentální potenciál. Nezdržujte se, pamatujte, že strach má velké oči. A nebojte se říct si o pomoc.