Někdy to u rybníka vypadá, jako kdyby nás otužilce, právě přepadl Wehrmacht. Spoustu otužilců si totiž nenamáčí ruce, anebo se těm rukám a nohám snaží nějakým způsobem ulehčit. Tedy tak, že si vezme neoprenové rukavice a ponožky, anebo nechá ruce nad vodou.

Já sám se řídím pravidlem: „Do vody se obleč tak, aby ti nebyla zima.“

Což samozřejmě nedává smysl.

A tak když jdu do vody, tak si říkám — já sem nejdu proto, aby mi bylo teplo. Já se jdu otužovat. Jdu tam právě proto, že to je nepohodlný. A že ten chlad má něco udělat s mým tělem i hlavou. A pokud si začnu ulevovat tím, že si nechám ruce venku, nebo si je obleču do neoprenu, tak vlastně jenom obcházím to, kvůli čemu tam jdu.

A jo — já vím. Ruce bolí víc. Nohy taky. Jsou citlivější. Jsou tam hustěji naskládaný receptory, ten chlad tam leze rychlejc a hloubějc. Proto jsou končetiny takový ty první „panikáři“, co okamžitě hlásí: „Hele, tohle je zima, tohle se nám fakt nelíbí.“

Ale právě proto to má smysl.

Co se s tím teda dá dělat?

No úplně jednoduše: když něco neotužuju, tak to prostě nebude otužený. To není žádná magie, to je fyziologie. Ruce a nohy jsou citlivější, protože tam máme víc receptorů na chlad, rychlejc tam ubíhá teplo a tělo si je víc hlídá. Takže jasně, že to bolí víc, jasně, že to „pálí“, a jasně, že je člověk radši drží venku jako kočka, co omylem šlápla do mokra.

Ale!

Dá se s tím krásně pracovat, jen to chce trochu postupnosti a trochu chtít.

Já to třeba řeším tak, že to nehoním jenom v rybníku. Vedu si takovej svůj „rukonohovej režim“.

– Mám doma sud s dešťovkou, do kterýho si občas jen tak strčím ruce. Někdy jen pár minut, někdy dýl. A snažím se hýbat s prsty.

– Na jaře a na podzim si dám procházku v potoce. Jakože fakt jen chodím. Nohy v ledárně, hlava v pohodě. A je to super trénink, protože to těm nohám připomene, že jsou tady od práce, ne od stěžování. A je to skvělé i pro děti.

A co je důležitý — otužování končetin má svůj vlastní význam, i když se člověk zrovna nemůže nebo nechce potopit celej. Tomuhle se občas říká „severské risotto“ – ruce a nohy do studené vody, zbytek těla v relativním teple.

A víš co? Ono to fakt funguje. Není to úplná náhrada celotělového ponoru, jasně. Ale je to lepší než nic a pro spoustu lidí je to mnohem přístupnější. Například v létě. A hlavně je to přesně ta část těla, která nejvíc trpí, když do té vody vlezeš komplet.

Tak proč ji neotužovat zvlášť?

Tím pádem si končetiny postupně zvykají, ta reakce na chlad už není tak brutální, člověk tolik nejančí, tolik „nepíchá“ a dokonce se začne zpomalovat ten moment, kdy tělo vypne ruce kvůli bolesti nebo křeči. A to je přesně to, co jako otužilci chceme — lepší tolerance, méně stresu, víc pohody.

Ve vodě si pak pokládám ruce na stehna a nebo si je někdo vkládá do „otužilcovy kapsy“ do podpaží. A nebo se modlíme a ruce si složíme před hrudník, ale do vody. I kdybyste si ty rukavice měli vzít a nebo i začít s rukama nad hladinou. Snažte se trénovat a nakonec rukavice odložit a nebo je namočit alespoň na konci celotělového ponoru.

Dech je mocný nástroj

Nebudete tomu věřit, ale dech vám může také výrazně pomoct. Když se totiž zklidníte a uvolníte se a tedy i svaly na rukou a nohou, bolest není tak silná – je to tím, že ovládnete reakci nervového systému a pozornost dáte jiným směrem. Nejjednodušší je pak dýchat v režimu nádech na 4 vteřina a výdech na 6. Časem si to upravte podle svých potřeb.

Ale, na mě tohle neplatí

Ale pozor, každý jsme jiný – například ne každého pustí hlava i když by to měl zvládnout každý zdravý jedinec. Někdo má ale staré zranění nebo mu takové otužování a slabost v některé části těla ukázat nějaký problém těle a on ho může začít řešit. Rozhodně ale „zapomeňte“ na to, že „to je hezký co tu píšeš, ale já jsem výjimka“. Možná jsi výjimka, ale spíš ne.

A taky najdeme případy, kdy je vhodné si ponožky vzít. Například proto, abyste si nezranili chodidla.

Neboj se toho i mistři a světoví rekordmani takto začínali – je to tak – i já jsem si bral první sezonu občas rukavice.