Právě jsem dokončil tvrdý a náročný trénink v bazénu.
A teď pozor – byl jsem tam sám.

Potápěl jsem se úplně sám.
Ano, plavčík věděl, co budu pod vodou dělat. Věděl, že se budu potápět na nádech. Věděl, že budu trénovat.
Ale nebyl tam ten, kdo mě hlídá. Nebyl tam buddy. Nebyl tam někdo, kdo je součástí systému bezpečnosti.

A to je přesně ten moment, kdy se dostáváme k úplně prvnímu a základnímu pravidlu freedivingu:

Nikdy se nepotápěj sám.

Tohle pravidlo by mělo zaznít ještě dřív, než se člověk poprvé nadechne a ponoří hlavu pod hladinu. Freediving je krásný sport. A ano – je extrémně bezpečný.
Bezpečný v tom smyslu, že si tady jen těžko zlomíte ruku, nohu nebo si způsobíte mechanické zranění.

Ale pozor.
Při freedivingu není problém umřít.

Ne proto, že by byl freediving sám o sobě nebezpečný. Ale proto, že pracujeme s dechem, hypoxií a vědomím. A tam už žádná sranda není.
Dobrá zpráva je, že pokud budete dodržovat to jedno jediné pravidlo – nikdy se nepotápět sám, ale s někým, kdo ví, co dělá a ví, co má dělat, když se něco pokazí – pak se vám v zásadě nemůže nic stát. A můžete si tenhle sport užívat naplno.

A teď přijde nepohodlná pravda.

Přestože tohle pravidlo znají všichni freediveři, vsadím se, že neexistuje skoro nikdo, kdo by ho dodržoval stoprocentně. Pokud ano, je to spíš výjimka než pravidlo.

A právě proto je čas otevřít téma, které je často tabu.

👉 Je možné se potápět sám bezpečně?

Pokud se bavíme o hobby freedivingu – tedy někde u moře, na dovolené, v destinaci, kde prostě chceš do vody – pak ano. Ale jen za velmi jasně daných podmínek.

Každý z nás má nějaký osobní limit.
Můj maximální výkonový limit je 84 metrů. Nemám problém se kdykoliv, bez speciálního rozcvičení nebo rozdýchání, bezpečně potopit do 50 metrů.
Ale pouze tehdy, když jsem s někým.

Když jsem sám, pravidla se dramaticky mění.

Můj osobní limit při sólo ponoru s ploutvemi je 20 metrů.
A není to proto, že bych to neuměl hlouběji. Ale proto, že je to dostatečně daleko od mých skutečných limitů. A zároveň je extrémně důležitý i samotný profil ponoru.

A teď to nejdůležitější:
Pokud je tvůj limit 20 metrů, nastav si, že nikdy nepůjdeš pod 8.
Pokud je tvůj limit 30, zůstaň na 10.

Já to mám nastavené tak, že i kdyby byla ve 21 metrech zlatá cihla, tak tam nejdu. Prostě nejdu.
Je to pravidlo, které nikdy neporuším.

Každý z nás si tohle musí nastavit sám.

A proč o tom mluvím takhle otevřeně hned na začátku?
Protože je lepší o tom mluvit nahlas, než si hrát na to, že se to neděje. Všichni víme, že se to děje. Ale když se to dělá potají, bez pravidel a bez přemýšlení, je to mnohem nebezpečnější.

Tohle byl úvod.

A teď se dostáváme k tomu podstatnému.
V dalším článku ti přesně popíšu, jak já osobně trénuji v bazénu tak, aby to bylo co nejbezpečnější, i v situacích, kdy tam nejsem s klasickým buddy systémem.

---

Pojďme o tom mluvit

A teď mířím přímo na tebe.

Jakou s tím máš zkušenost ty?
Jak trénuješ ty?
Kde máš svoje hranice a pravidla?

Pojďme to otevřít.
Pojďme si otázky zodpovědět dřív, než bude pozdě …