Přesně před 7 lety.

28. října 2018, 42 vteřin ve vodě o teplotě 12 °C a kamarádi tleskali – byl jsem poprvé a takový výkon. 

Dnes to je naprosto normální koupačka pro mnoho z vás.

Tehdy mě k vodě přivedl Michal. Řekl jen: „Pojď, zkusíš to.“ Bylo to nevinné. Tehdy jsem netušil, že ten okamžik převrátí celé moje další roky.

První vstupy do studené vody byly víc o poznávání sebe než o výkonu. Ale něco ve mně se okamžitě chytlo. A velmi brzo jsem se stal evangelistou ledové vody. Stal jsem se tím, kdo kudy chodil, tam hlásal otužování.

Brzy se ke mně přidal Milan. Nebyli jsme v té době ani opravdoví kamarádi, jen prostě přišel. A od té chvíle jsme se stali průkopníky na Teplicku. On fotil — a díky němu vznikly první skvělé obrazy, které obletěly okolí.

Po dvou a půl měsících otužování v lednu 2019 vznikla fotka Bruslař a Freediver — ve spolupráci s Honzou a Petrem. Mysleli, že mě jen vyhecují. Já jsem na to kývl. To trochu nečekali. A odplaval přes 20 metrů pod ledem. Fotka obletěla svět, desítky milionů zhlédnutí, Czech Press Photo a další ceny. Neplánovaně, bez ambicí — ale to byl vlastně kick do dalších kroků.

Mezitím jsem pořád učil a trénoval freediving. Jsem tělocvikář, v minulosti trenér atletiky, basketbalu, plavání. Učení je pro mě přirozený stav. A protože mě vždycky zajímalo zdraví a performance, začal jsem lidi učit i otužování. A postupně jsem si začal uvědomovat, že tělo reaguje podobně jako při freedivingu.

Protože už v roce 2018 jsem byl pátý na mistrovství světa v apnoi CMAS, se 7 minutami 54 sekundami na jeden nádech. A fyziologie otužování a apnoe je překvapivě podobná. Chtěl jsem se zlepšit. Chtěl jsem porozumět sobě. A hlavně — chtěl jsem nespolehat na náhodu.

Když přišel covid a bazény se zavřely, rozhodl jsem se pro Guinnessův rekord. 81 metrů pod ledem v Lahošti. To bylo 23. února 2021. Bez jediného tréninku v bazénu. Jen otužování,vizualizace, dřepy na balkoně, suché statiky – v klidu i pohybu, vědomá práce s dechem. Rekord jsem překonal. A byli u toho Míra, Honza, Anička, Johny, Libor, Jiřina a další. A s ním přišla i první velká zkušenost — že ne všichni lidé kolem vás mají radost z vašeho úspěchu.

Poprvé jsem cítil odstup i od lidí, od kterých bych to nečekal. Mlčeli, vyhýbali se, říkali věci oklikou. A já pochopil, že cesta kupředu není vždy kolektivní. A že je v pořádku neudržovat vztahy, které už nejsou vzájemné. Od té chvíle jsem začal kráčet s těmi, kdo nesoutěží — ale spolu tvoří.

Následovala moje první kniha Začni teď! — vznikla s Petrem Bílkem – listopad 2021. Taky mě pozvali do Show Jana Krause, DVTV, psal o mně Forbes, Red Bull. ESPN mě zařadil mezi 100 nejlepších fotografií roku 2021 v USA. Ale pořád jsem učil — a to byl vždycky můj pevný základ. Učení, lidé, dýchání, chlad, vědomí.

V roce 2023, jsem se rozhodl udělat něco, co nikdy nikdo v historii neudělal: spojit hloubku, chlad a výkon na nádech. 14. března jsem se potopil do 52 metrů pod led a vytvořil tak světový rekord. Opět u toho byl Míra jako mentální kouč, se kterým se známe přes 25 let od školy.

Jen o pár měsíců později — 4. prosince 2023 — jsme na Barboře nahnali do vody 826 lidí a vytvořili tak český rekord v počtu otužilců. Všech věkových kategorií. Včetně Natálky a Báry. Součástí byli Honza, Honza, Jirka, Milan, Anička, Káťa, David, Zlata a další. A křtili jsme druhou knihu — Muž pod ledem, jejíž spoluatorem je opět Petr Bílek.

A v 1. března 2025 jsme tento rekord s Uniqou posunuli na světovou úroveň a překonali Guinnessův rekord: 2461 otužilců na jezeře Most. A opět s Honzou a tentokrát i s Lukášem. 

Tohle je stručná historie 7 let. Tehdy jsem byl ve vodě, co měla 12 °C 42 vteřin a dnes mám dva světové rekordy indviduální, jeden český a jeden světový s vámi, dvě knihy, přes tisíc lidí jsem osobně držel za ruku když jsem je provázel vstupem do ledové vody a další stovky a možná tisíce virtuálně nebo samozřejmě na rekordech. Jezdím do firem a korporátů a dělám inspirativní přednášky a praktické workshopy na téma stress management, longevity, mindfulness apod. Dělám kaskadéra, točíme celovečerní dokumentNajímají si mě vrcholní manažeři a vrcholoví sportovci. V tom, co dělám, jsem teď v ČR jednička. Nyní jsem Muž pod ledem.

A teď pozor! Nevím proč já. Nejsem totiž nejlepší ve všem a jsou zde lepší freediveři a otužilci než já. Ale dělám vše s radostí a se zanícením nebo možná mám vůli, pak je asi důležitý, že si neříkám “tohle? to nepůjde!” … vše je možné – Ježíš kdysi řekl, že stačí mít víru velikosti hořčičného zrna a pohneš horou … je to ono? Jsem ochoten jít dál než většina lidí kdy pomyslí. Jo a pak se snažím nebejt blbec. Chci říct, že až se rozhodne někdo z vás mě překonat, tak to zvládne!

Co bude dál? Netuším. Ale vím, že zatím mě to baví, tak v tom budu pokračovat a společně s vámi. 

Děkuju všem, kdo byli u toho. A těm, kdo půjdou dál se mnou.