„Jak se mám správně otužovat? Já to určitě nedělám dobře.“

Tak to mě často oslovují lidé. A vzhledem k tomu, že mýma rukama prošly stovky studentů a v mini-workshopech až tisíce, mám dojem, že znám ten nejlepší způsob, jak se otužovat.

Hlavně, když potom slyšíte tu zpětnou reakci, když vám lidé říkají: „Jak to, že mě to s tebou nebolelo nebo nebylo nepříjemné? Jak to, že i když jsem tam byl tak dlouho, teď se cítím skvěle a dokážu se rychle zahřát?“ Dokonce jsem slyšel: „Byl jsem na kurzu Wim Hofa a s tebou to bylo mnohem lepší.“

V takový moment je snadnější propadnout mesiášskému komplexu. A tak si stále opakuji, že každý z nás je jiný a každý z nás si může najít svou vlastní cestu. Myslím, že mi v tom pomáhá moje sportovní kariéra, kdy vím, že mnohdy ty nejlepší světové výkony, světové rekordy jsou vytvořeny navzdory správné technice nebo těm nejlepším podmínkám.

A tak novým studentům a těm, kteří za mnou přicházejí pro radu, říkám, že můj vypilovaný způsob otužování je prověřený a nejlépe vyhovuje právě mně. A pokud jsi začátečník, tak ti doporučuji, aby ses řídil mým návodem. Ale snaž se stále více vnímat sám sebe a zkoušej experimentovat. Někdy jemně, někdy výrazněji, ale je možné, že si vytvoříš svou vlastní cestu, svůj vlastní způsob, jak se otužovat, kdy a jak.

V tento čas vyplouvá na povrch, kdo je Wim Hof, jak se choval ke svým nejbližším, a to sice nijak nesnižuje jeho přínos k otužování, ale určitě je v této souvislosti dobré se zamyslet, jak takový člověk uvažuje, že právě Wim Hof se s největší pravděpodobností stal obětí mesiášského komplexu.

Otužovacích vůdců můžeme dnes registrovat víc. A musím říct, že i u nás v České republice najdeme velmi šikovné a pak samozřejmě i méně šikovné vůdce a lektory otužování.

Nedávno jsem o tom psal na facebooku. Občas mě totiž někdo zavolá a ptá se, jestli se může otužovat déle než dvě minuty, protože slyšel, že víc už to je ego a že už se to dělat nemá. Nebo že nemáme nebo nesmíme dokonce plavat ve vodě, která má méně než 10 °C. Jiní zase mluví o tom, že než vlezeš do ledové vody, tak se prostě musíš sprchovat – předtím 10 vteřin, pak 20 vteřin, pak jen dlaně a chodidla a tak dále.

Výsledkem pak je, že ten guru má své ovečky – ty, kteří na něj nedají dopustit, ale sami se bojí experimentovat anebo projevit nějakou invenci. A to je dobré pro toho guru, ale méně dobré pro následovníky.

A tak se zastavte, třeba právě ve chvíli, kdy budete v ledové vodě a zamyslete se, jestli se něčeho nebojíte. Začněte experimentovat, zkoušet, prozkoumávat, pozorovat sami sebe. A dovolte si dělat věci, které vám jsou příjemné.

Hele, rozhodně je příjemné slyšet: „Davide, ty jsi mi otevřel oči, Davide, ty jsi mi zachránil život.“ A že to občas slyším. Ale tady si vždycky říkám: „Já byl jenom ten, kdo tě lehce kopnul do zadku.“ Protože ty už ses rozhodl před tím, že uděláš změnu. A když ses rozhodl před tím, tak v tom pokračuj a poslouchej své srdce, své pocity. A pamatuj, že každý z nás to může dělat jinak a přesto to může dělat správně.

A když už jste takto osvobodili sebe, tak si dejte i pozor na to, aby ani vy, ať už jste na mezinárodní, národní, krajské, nebo okresní úrovni, anebo s vámi chodí k té vodě jenom Mařka odvedle, tak abyste nepropadli tomu mesiášskému komplexu. Protože se otužujete o týden déle, tak si můžete dovolit být ten leader: „Mařeno, tohle dělat nesmíš. Máš to dělat takhle, takhle jsem ti to řekla. Jasný!“
Samozřejmě se o otužování bavte, raďte si, sdílejte své zkušenosti, ale …

Dejte těm ostatním volnost. Někdo chce plavat, někdo sedět. Někdo tam chce být minutu, někdo pět minut. Možná upozorněte na to, jestli nedělá opravdu něco nebezpečného. Například, že bez zkušenosti se rozhodne plavat směrem někam na hlubinu, několik desítek metrů od břehu. Tak na to upozorněte a to je celé. Každý jsme totiž zodpovědní sami za sebe.

Jde prostě o to, že se můžeme všichni spolu kamarádit. Ať už do té vody nosíme čepici červenou, nebo modrou, anebo dokonce jdeme bez ní.