V úterý 23. února 2021 v čase 12:05 jsem se vynořil jako nový světový rekordman. Plaval jsem právě ve vzdálenosti 80,92 metrů pod ledem bez neoprenu, čepice a závaží. Je čas říct, jak to celé bylo. Tedy alespoň co se odehrávalo v ten den a chvíli před ním.

Poslední dny před rekordem se rozjela neskutečná mašina mých spolupracovníků, kteří museli vše připravit ve zkrácené době. Bylo nutné připravit led, to znamená připravit díry a zabezpečit okolí. Pod ledem začaly práce potápěčů ze Seamasteru, kteří instalovali lano, podle kterého jsem měl plavat. Bylo nutné zařídit geodeta, fotografy a filmaře, zdravotníky, rozhodčí, časoměřiče, pořadatele a koordinátory celé akce. Na to jsem ale měl Jiřinu Šimkovou a Honzu a Aničku Kadlecovy. Já měl na starosti jen sebe.

V sobotu, tedy tři dny před pokusem, jsem ještě s týmem připravoval led, ale pak už jsem jen odpočíval. Potřeboval jsem pohodu, čistit hlavu a koncentraci. Procházky, dobré lehké jídlo, příroda, rodina a strečink. A tak jsme si volali s Mírou Nečasem. Míra mi pomáhá jako mentální kouč už pár let. Zjednodušeně jde o to, že si mě poslechne – co dělám, jak se mi daří, jaké mám pocity nebo obavy a pak s těmi informacemi pracuje a navrhuje strategii, jak tento stres minimalizovat. A tak jsem se rozhodl, že to úterý bude jako každý jiný den, co jdu na trénink. Vždyť taky o co jde, stejně už jsem třikrát zaplaval 75 metrů a jednou dokonce 90 a pod ledem jsem byl přes dvě minuty a bylo to v pohodě. Tohle bude jen lehčí trénink. Jasně, přijde víc lidí a všichni budou zklamaný, když se to nepovede. Ale plavu to pro druhé a nebo pro sebe? A to jsem musel vypnout a vypnul.

V úterý jsem vstal v 9.00 a udělal si matchu jako vždy. Protáhnul jsem se a čekal až přijede Míra z Liberce. Věci, které jsem potřeboval sebou, jsem si připravil už večer a tak jsem měl čas udělat si ještě čaj. Když jsem odcházel, tak Naty se ptala, kam jdu a já, že se jdu vykoupat. V 10.45 jsme dorazili na Vápenku, prošli jsme se mezi lidmi, pozdravil se se všemi a pořešil nějaké detaily s rozhodčími a safety. V 11.20 jsem se uvelebil v přistavené dodávce, kterou jsme si pro tyto účely zapůjčili od Loudy a při pokecu s Mírou se znovu protáhnul a zadržel si párkrát dech. V hlavě si znovu přehrál plavbu pod ledem. V 11.55 jsem vyrazil na led. Celý den mělo být jasno a krásně slunečno a zatím zataženo a mlha. Ale když jsem vstoupil na led, tak se rozjasnilo. Udělalo mi to opravdu radost. Od této chvíle jsem přepnul na automat. Došel jsem k vodě, připravil si brýle a pár minut relaxovaně seděl a dýchal. Ještě chvilku jsem si dal, když jsem se svléknul a naposledy si přehrál celý ponor v hlavě. Po vstupu do vody jsem se pak ještě něco přes minutu adaptoval a uvolňoval.

Po zanoření jsem zůstal sám a vše probíhalo tak, jak jsem si naplánoval. Dokázal jsem plaval velmi uvolněně a i splývat, takže jsem na 81 metrů potřeboval 25 temp a i jsem byl rychlejší oproti předpokladu o 10 vteřin. Pod každou dírou jsem měl značky a tak jsem si mohl počítat, kde právě jsem. V jednu chvíli jsem znejistěl, zda jsem si všech značek všimnul, a tak jsem byl překvapený, že už jsem u značky nad finální dírou. Opravdu jsem se cítil skvěle i na konci ponoru. Vlastně mi v hlavě proběhlo, že to bylo až příliš snadné.

A to znamená, že jsem byl skvěle připraven. Trénink byl náročný časově, fyzicky i psychicky, ale nyní znám cestu a vsaďte se, že to není konec, ale začátek a za rok budu zase silnější.