4. dubna 2026
Pokus o světový rekord: Co rozhodlo o neúspěchu
Je to zhruba týden od chvíle, kdy jsem se pokusil překonat světový rekord v plavání pod ledem. Pokus skončil bezvědomím v důsledku hypoxie a nedokončenou vzdáleností.
Dnes už mám odstup. A hlavně – mám k dispozici data, pocity i video. A právě kombinace těchto tří věcí dává mnohem přesnější odpověď na otázku, která je v takových chvílích nevyhnutelná:
Proč to nevyšlo?
Neexistuje jedna jediná chyba. Je to mozaika detailů, které se v extrémním výkonu nasčítají. A někdy rozhodnou o pár metrech. V mém případě o metrech, které dělily pokus od rekordu.
1) Příprava a pochopení pravidel
Jedna z prvních věcí, která může znít banálně, ale není:
jak se vlastně měří výkon.
V tomto případě se vzdálenost nepočítá jen jako čistá délka pod ledem, ale od začátku ledu až po jeho konec, což znamená reálně přibližně o 2–3 metry více.
Tohle má přímý dopad na trénink.
Nejde jen o „uplavat 100 metrů“. Jde o to být komfortní na vzdálenosti, která je delší, než oficiální číslo.
2) Nastavení tréninku na správné metry
S tím souvisí druhý bod:
na jaké metry vlastně trénovat.
V extrémním výkonu nestačí být „na hraně“. Je potřeba mít rezervu.
Trénink by měl cílit výš, než je samotný pokus.
Tohle je věc, kterou do budoucna posunu – systematicky budovat výkon nad cílovou vzdálenost.
3) Rychlost v reálných podmínkách
V bazénu vypadá všechno jednodušeji.
Pod ledem je realita jiná:
- žádné odrazy
- safety lano (lanyard), které může lehce brzdit
- nižší efektivita pohybu
Na vzdálenosti cca 105 metrů (včetně rezervy) jsem byl na čase kolem 2:15.
Tohle číslo je důležité – ukazuje, že tempo v reálných podmínkách je pomalejší, než si člověk myslí z bazénu.
4) Zdravotní stav
Do pokusu jsem nešel stoprocentně zdravý.
Mírné nachlazení a rýma.
Na běžný výkon by to možná nehrálo zásadní roli.
Na hraně hypoxie už ano.
5) Výpadek otužování
Zhruba měsíc před pokusem jsem neměl dostatečně konzistentní otužování.
To se může zdát jako detail.
Ale není.
Adaptace na chlad je specifická schopnost. A když ji na chvíli přestanete stimulovat, tělo reaguje jinak – rychleji se „brání“, rychleji spotřebovává energii.
6) Teplota vody: zásadní rozdíl
Trénink probíhal ve vodě o teplotě 5–8 °C.
Reálné podmínky pod ledem: kolem 1 °C.
To je obrovský rozdíl.
Tělo reaguje jinak:
- jiný stresový response
- jiná spotřeba kyslíku
- jiný pocit v těle
Tohle je jasná lekce:
trénink musí být co nejblíž realitě.
7) Hlava a motivace
Extrémní výkon není jen o těle.
Je to o tom, jak dobře máte srovnané:
proč to vlastně děláte.
V krizových momentech se neprojevuje motivace, kterou si řeknete před startem.
Projevuje se ta, která je opravdu zakořeněná.
Tady vidím prostor jít ještě hlouběji.
8) Dlouhodobost vs. krátká příprava
Jedna z nejdůležitějších věcí:
Tenhle typ výkonu se nedá postavit za 3–4 měsíce.
Cíl do budoucna je jasný:
- uplavat bez ploutví 150 m v bazénu
- budovat to systematicky celý rok
- posouvat limity dlouhodobě
Ne „dohnat formu“, ale vytvořit ji jako standard.
9) Silová příprava
Další faktor, který se projeví až na hraně:
síla.
Zařadit pravidelné posilování, budovat svalový objem.
Ne kvůli „vzhledu“, ale kvůli efektivitě pohybu a odolnosti.
10) Vyvážení: detail, který rozhodl
A teď to nejzásadnější, co jsem si uvědomil až zpětně při analýze videa.
Vyvážení.
Nesprávně zvolené závaží.
Na první pohled detail.
Ve skutečnosti faktor, který mohl rozhodnout o rekordu.
Proč je vyvážení tak důležité
U plavání bez ploutví je precizní vyvážení klíčové.
Rozhoduje o tom:
- jak hluboko plavete
- kolik energie spotřebujete
- jak moc jste schopni zůstat uvolnění
A rozdíl může být klidně několik metrů výkonu.
Rozdíl mezi bazénem a ledem
V bazénu máte jednoduchou orientaci:
- vidíte dno
- víte přesně, kde jste
Pod ledem:
- orientace jen podle lajny
- žádný vizuální referenční bod
To dramaticky ztěžuje kontrolu hloubky.
Jak probíhá správné vyvážení (v ideálním případě)
V bazénu:
- 3–4 testovací ponory
- doladění závaží
- přizpůsobení konkrétní hloubce (např. 1,8 m vs. 2 m)
Během ponoru:
- jemná korekce výšky „našlapáním“
Problém při pokusu
Pod ledem tohle udělat nemůžete.
Nemůžete si jít „zkusit ponor“.
Stálo by vás to příliš energie.
Vyvážení musí být perfektní předem.
Navíc při pokusu došlo ke změně:
- hloubka lajny byla jiná než při tréninku
A já na to musel reagovat.
Zpětně:
nezareagoval jsem dostatečně.
Co se dělo během ponoru
Na videu je jasně vidět:
- plavu v „sinusovce“
- hloubka se mění
- pohyb není stabilní
Důležité:
Problém není ani tak v tom, že si prodlužujete dráhu.
Problém je:
- vyšší energetická náročnost
- nutnost dělat tempo dřív
- korekční pohyby navíc
- ztráta uvolnění
Jinými slovy:
plavete, ale není to čisté. A to stojí kyslík.
Reálný dopad na výkon
Z videa vychází:
- Plná kontrola pohybu cca do 98–100 m
- Na 100 m přichází zrychlení tempa a hledání cíle
- Limit nastává kolem 106–107 m
To znamená, že jsem byl:
prakticky na úrovni světového rekordu.
A teď to důležité:
Při správném vyvážení je velmi pravděpodobné, že bych vzdálenost dokončil.
11) Specifický trénink pod ledem
Poslední velká lekce:
Bazén nestačí.
Je potřeba víc:
- tréninků přímo pod ledem
- práce s orientací podle lajny
- stabilita hloubky
- adaptace na prostředí
Tohle je samostatná disciplína.
Co si z toho beru
Není to příběh selhání.
Je to extrémně těsný výkon, kde rozhodují detaily.
A právě ty detaily jsou to nejcennější.
Protože se dají zlepšit.
Poznámka na závěr
Velkou roli v dalším posunu bude mít sdílení a rozbor zkušeností ve skupině s Olavi Paananen a další hlubší prozkoumání této specifické disciplíny – od vyvážení přes práci s lanem až po mentální strategii.