Když se řekne autogenní trénink, většina lidí si představí jakousi psychologickou metodu z minulého století. A mají pravdu – vznikl už ve 30. letech, kdy německý lékař Johannes Heinrich Schultz hledal způsob, jak lidem pomoci zklidnit tělo i mysl pomocí autosugesce. Všiml si, že pacienti ve stavu hluboké relaxace popisovali opakující se pocity – teplo v končetinách, tíhu v těle, klidný dech a pravidelný tep. Z těchto pozorování vytvořil systém krátkých vět, které člověk opakuje, dokud se tělo samo neponoří do stavu hlubokého uvolnění.

Schultzův autogenní trénink se rychle rozšířil mezi psychology, lékaře a terapeuty. Využívá se při léčbě stresu, nespavosti, úzkostí nebo psychosomatických potíží. Princip je jednoduchý: pomocí krátkých autosugestivních vět – například „moje ruce jsou teplé a těžké“, „můj dech je klidný a rovnoměrný“ – se tělo postupně dostává do klidového režimu.

A právě tento přechod mezi bděním a hlubokým klidem je něco, co znám velmi dobře i z freedivingu.

AUTOGENNÍ TRÉNINK POD HLADINOU

Když se připravuji na statickou apnoi – tedy chvíli, kdy ležím na hladině a zadržuji dech – nejde jen o fyzickou přípravu. Klíčová je schopnost zcela se uvolnit, ztišit myšlenky, zklidnit tělo. Autogenní trénink používám jako mentální vstup do toho stavu.
Před samotným výkonem si v duchu opakuji jednoduché věty – že tělo je těžké, dech klidný, svaly uvolněné. A ono to opravdu funguje: srdeční tep se zpomalí, tlak klesne, celé tělo přejde do režimu úspory energie.

Podobné je to i při dynamické apnoi, kdy plavu pod vodou. Po každém tempu se snažím znovu uvolnit a „splývat“ – vypnout svaly, pustit napětí. Když tělo neplýtvá energií, spotřebovává méně kyslíku, a já tak dokážu plavat déle. Ten okamžik, kdy se pohyb spojí s klidem, je pro mě jeden z nejčistších zážitků vůbec.

PARALLELY S JÓGOU

Autogenní trénink má hodně společného s jóga nidrou, což je forma vědomé relaxace. I tam člověk leží, soustředí se na jednotlivé části těla, dech a vnímání tepla nebo tíhy. Cílem není usnout, ale dostat se na hranici mezi spánkem a bděním – přesně tam, kde se tělo regeneruje a mysl čistí.

Ať už mluvíme o józe nebo o autogenním tréninku, princip je stejný: vědomě aktivovat přirozené mechanismy klidu a regenerace. Rozdíl je hlavně v přístupu – jóga vychází z východní filozofie, autogenní trénink z evropské psychologie. Oba směry se ale krásně doplňují.

RELAXACE I PRO KAŽDÉHO Z NÁS

Nemusíte být potápěč, abyste z autogenního tréninku měli užitek. Stačí pár minut denně.
Používám ho i ve chvílích, kdy potřebuji vypnout po náročném dni, rychleji usnout, nebo když chci zklidnit nervový systém po tréninku.
Někdy ho kombinuji s dechovými technikami, které používáme v metodách Oxy-Zen – například s vědomým protažením při nádechu nebo s pomalým výdechem, který tělo ještě víc uvolní.

Když se autogenní trénink spojí s dechem a jemným stretchingem, účinek se znásobí. Tělo se otevře, dech se prohloubí a mysl přirozeně přejde do klidu. Je to návrat do stavu, kdy jsme v naprosté přítomnosti – bez napětí, bez spěchu, jen tady a teď.

JAK ZAČÍT

Na začátek stačí klidné místo, pohodlná poloha a pár minut ticha. Zavřete oči, zaměřte se na dech a pomalu v duchu opakujte:

• Moje ruce jsou těžké.
• Moje nohy jsou teplé.
• Můj dech je klidný.
• Moje srdce bije rovnoměrně.
• Jsem klidný a uvolněný.

A nebo využijte audionahrávky, které vás provedou postupnými úrovněmi – Spotify – Autogenní trénink.

Nejde o to „něco dokázat“. Smyslem je dovolit tělu, aby se samo zklidnilo. Po několika minutách ucítíte, jak se mění napětí ve svalech, zpomaluje dech a tělo přechází do stavu hluboké regenerace.

Pro mě je autogenní trénink nejen součástí přípravy na freediving, ale i nástroj, jak se vracet sám k sobě.
Ať už pod vodou, nebo v běžném dni – klid začíná uvnitř.